27
Zář

Severokorejská husí kůže, magická vesničina a jedna malá Francouzka

V létě jsem četla v letadle, na letišti, na zastávkách, u moře na lehátku a samozřejmě se našlo dalších sto chvil, kdy byl čas vytáhnout knížku. Zatím se mi daří, si toto tempo udržet. Dokonce jsem si obnovila kartičku do knihovny, kterou jsem v Praze před lety hojně využívala. Pokud máte tip na pěknou knížku, sem s ním, budu ráda.

Bez-názvu-1

Blaine Harden – Útěk z Tábora 14
Tento titul jsem měla v seznamu hodně dlouho. Může to znít zvláštně, ale mám ráda příběhy založené na reálných událostech, obzvlášť z prostředí koncentračních táborů. Do jisté míry mě fascinuje, že se něco podobného vůbec děje a většinou mám takové knížky přečtené za minimální dobu. Výborná je například Krabice živých od Norberta Frýda nebo Chlapec v pruhovaném pyžamu z pera Johna Boyneho. Zpět k Útěku – jedná se o příběh popisující koncentračních hrůzy ze Severní Koreje. Hlavním hrdinou (doslova) je Sin, který se narodil v Kaechonu, v táboře pro politické vězně, ze kterého se mu podařilo utéct a následně se po čase otevřel novináři, který jeho zážitky zpracoval. Líbilo se mi, že je Sinův příběh do jisté míry uzavřen až v nedávné minulosti a neskončil útěkem. Nejednou jsem měla husí kůži a to nemluvím o popisech, jak ho například mučili, ale spíše o způsobu, jakým přemýšlel. Rozhodně Útěk z Tábora 14 doporučuji všem, kteří se o tato témata zajímají nebo by se chtěli něco dozvědět o praktikách Severní Koreje, je tam spousta zajímavých informacích.

Mimochodem, toto je první a poslední fotografie mé čtečky. Pár minut po tom, co jsem fotku pořídila, jsem ji prosedla. Dokážete si představit mé rozpoložení, když se to člověku stane druhý den dovolené?

Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně
Fotku knížky nemám, měla jsem ji půjčenou a dlouho se u mě neohřála. Jsou to fakta zpracovaná do beletrie, navíc neuvěřitelně zajímavá fakta. Věřím na účinnost babských rad a nejradši bych Kateřinu poprosila o rozšíření knížky s konkrétními recepty, postupy a tak. Plno toho v knížce zaznělo, ale dost opatrně a já jsem v tomto směru prostě zvědavá. Druhá, o poznání temnější, stránka příběhu je realita, jakým způsobem s ženami, které podobná umění ovládaly, zacházeli nacisti, socialisti či zhrzení sousedé. Nedávno jsem na FB sdílela, že se připravuje i film, což jsem očekávala, tak doufejme, že se toho někdo dobře zhostí, těším se.

Bez-názvu-2

Mireille Guillian – Francouzsky se umí otáčet
Poslední titul je spíše motivační příručka a bohužel ne moc dobrá, respektive nepřichází s ničím extra objevným. Přečetla jsem ji hlavně kvůli autorce, která má zajímavé CV. Věci, o kterých v knížce mluví, jsou poměrně dost obecné. Zabývá se tím, jak by si měla žena vybrat dobrou práci, jak u toho vypadat a jak si celkově svůj život nastavit tak, aby se veškeré sny efektivně měnily ve skutečnost. Neříkám, že je to špatná knížka, ale pokud si myslíte, že byste přesně něco takového potřebovali, sáhněte spíše po Lean in od Sheryl Sandberg (které mimochodem nedávno zemřel její manžel a musím říct, že mě to docela zasáhlo, byl to její muž snů), bavila mě víc.

Co bych si měla dalšího přečíst, poraďte.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone